Vybíráme notebook

Význam notebooků neustále roste. Už dávno neplatí, že notebook je sice přenosný, ale na delší cestování příliš těžký počítač. Díky tlaku konkurence se výrobci neustále snaží nejen snižovat hmotnost, ale i zvyšovat výkon. Ani up-grade notebooku již není cenově nedostupnou možností, jak udržet svůj notebook ve formě.

Jistě každý z vás zaznamenal, že ta tam je doba, kdy byl notebook jen předraženou a v porovnání se stolním PC i nevýkonnou hračkou manažerů a nedosažitelným snem studentů zároveň. Dnes je již trh zaplaven notebooky celého spektra výkonnostní i cenové pyramidy. Za cenu kolem 30 000 Kč bez DPH seženete velmi solidní stroj, který se bez problémů vyrovná nejednomu desktopu.

Značka nese kvalitu
To ale hodně záleží na značce. Mnoho lidí si stále ještě neuvědomuje, že malý výrobce těžko sestaví ekvivalent produktů firem, které mají vysoce kvalifikované týmy pro vývoj, testování a produkci. Navíc, má-li dosáhnout levnějších výrobků (protože samozřejmě velkovýroba je vždy cenově výhodnější), musí používat méně kvalitní komponenty tam, kde to není tak znát. U renomovaných výrobců se totiž různé modely cenově liší v závislosti na výkonu, vybavení, rozměrech a hmotnosti, ale materiály, technologie a různé mechanické součástky, úchytky, klouby, zámky, karty, polohovací zařízení apod. jsou stejně kvalitní u nejlevnějšího modelu jako u toho nejdražšího z celé výrobní řady. U levných neznačkových nebo poloznačkových notebooků najdete možná výkonný procesor (často ani ne mobilní), ale zbytek stroje se může skládat z výprodejových součástek bídné kvality. Proto koupit kvalitní a ověřenou značku je sázka na jistotu, díky které se vyvarujete budoucích problémů s nemalou investicí, což notebook vždy je.

Opancéřovaný stroj
Asi prvním kritériem výběru bude vaše mobilita. To znamená, že pravděpodobně budete s notebookem cestovat. Tady si hned zkraje uvědomte, že notebook je podstatně více namáhaný tlaky, otřesy a nárazy než stolní PC. Proto je velmi důležité, aby měl kvalitní provedení a zaručenou pevnost jeho mechanických komponent. Působí na ně vibrace, nárazy, změny polohy, extrémní horko v rozpáleném automobilu stejně tak jako chlad při přenášení na ulici v zimních měsících. Z toho vyplývá, že kvalita těla notebooku je nejdůležitějším kritériem, má-li s ním jeho majitel spokojeně pracovat a nikoliv ho mít každou chvíli v servisu. U valné většiny modelů z nižší cenové kategorie se setkáme s plastovým šasi. Avšak v kvalitě plastů lze shledat podstatné rozdíly. Zkuste zlehka zatlačit na víko note- booku a povšimněte si, nakolik se prohne. Menší prohnutí je naprosto běžné, v žádném případě by ovšem nemělo docházet ke kontaktu displeje s klávesnicí, poněvadž v takovém případě se displej může snadno poškrábat.

Ocelové srdce
Procesor značně ovlivňuje výkon notebooku a jak i výdrž při práci na baterie. Je to také jedna z nejdražších komponent v notebooku. Pokud vybíráme procesor našeho budoucího notebooku s rozmyslem, neměli bychom se nechat ovlivňovat uváděnou frekvencí, na které procesory tepou. Vodítkem by nám měl být spíše požadovaný výkon, spotřeba procesoru (od toho se odvíjí i výdrž na baterie). Pokud bychom měli velmi zjednodušeně rozdělit podle výkonu současné procesory, lze vyčlenit zhruba dvě skupiny: normálním smrtelníkům postačí libovolný zástupce z této skupiny: Intel Celeron M, Intel Pentium M, AMD Sempron, AMD Turion 64. Zavilí hráči a hledači výkonu, stejně jako nadšenci se pak jistě budou rozhodovat kdesi v rozmezí skupiny AMD Turion X2, Turion 64, Intel Core Solo, Core Duo, Core 2 Duo. A ti, kteří k životu potřebují dvě jádra, z této skupiny prostě a jednoduše vyřadí ty jednoprocesorové zástupce.

Ach ta paměť
Nároky na operační paměť se s nástupem každé nové verze systému Windows zdvojnásobují. Zatímco na provoz Windows 3.11 vám stačilo 16MB, Windows 95 potřeboval pro práci už 32MB, Windows 98 64MB, Windows 2000 a NT 128MB RAM a současný Windows XP běží bez problémů až na notebooku s 256MB RAM. Vzhledem k tomu, že Windows XP je v současné době nejrozšířenější operační systém, je 256MB RAM opravdové minimum. Pokud nechcete notebook používat jen pro běh kancelářských aplikací, ale občas si chcete spustit i nějakou tu hru nebo jiný náročnější software, je 512MB RAM velkou výhodou. Podle mých zkušeností není paměť komponentou, na které by se mělo šetřit. Na výkonu notebooku se podepisuje i rychlost paměti. V současné době se nejčastěji setkáváme s paměti DDR taktovanou na 333MHz. Paměti DDR2 na 400 nebo 533MHz přináší v některých aplikacích výkonový nárůst až v řádu desítek procent. Do budoucna je pak paměť notebooku jedna z nejsnáze rozšiřitelných součástek.

Jeden či dva sloty
Při nákupu se jen vyplatí ověřit si, zda paměť zabírá jeden nebo dva sloty, jinými slovy paměťové banky. Lepší je samozřejmě pouze jeden slot a druhý volný pro budoucí rozšíření ( jinak zůstane druhý modul při rozšíření neužitečně ležet ladem). Potenciální komplikací může být kombinování paměťových modulů rozdílných velikostí a od rozdílných výrobců, s různými rychlostmi. Prodejce by však v tomto případě měl být vstřícný a umožnit vrácení peněz, případně vyzkoušení nového paměťového modulu před prodejem. Druhou potenciální komplikací může být umístění paměťového slotu pod klávesnicí, případně jinde uvnitř notebooku, s menší přístupností zvenčí. Ideální je přístup po odšroubování jednoho, dvou šroubků a odejmutí krytu na dně notebooku – pak zvládne rozšíření paměti i pouze mírně odvážný uživatel svépomocí.

Věřte SATA
V poslední době se do notebooků začaly dostávat i pevné disky s modernějším rozhraním Serial ATA. To má oproti tradičnímu ATA rozhraní větší datovou propustnost (150 a nebo 300 MB/s oproti 100 a 133 MB/s u ATA) a podporuje technologie známé především ze serverové oblasti – především Native Command Queuing (NCQ), což umožňuje disku při více požadavcích řídit čtecí hlavy “s rozmyslem” namísto jejich zběsilého pobíhání po různých nesouvislých oblastech tak, jak to vyžaduje fronta příkazů na data. Disky SATA by tedy měly být rychlejší a svižnější oproti svým starším kolegům, tedy i jednoznačně lepší. Realita však ve všech případech takto zářivá není, neboť velkou část SATA disků stále tvoří staré PATA modely s předělaným výstupem.

Není grafika jako grafika
Věnujte pozornost také informaci o tom, jakou grafickou kartou je váš favorit vybaven. Pokud bude uvedena “integrovaná” grafická karta či karta “se sdílenou pamětí”, stojí před vámi prakticky pouze stroj pro kancelářské aplikace. Jen málo integrovaných karet nabízí alespoň částečně přijatelný výkon, například integrovaný ATI Radeon, ale přesto jde o výkon mnohem slabší, než nabízí jakýkoliv notebookový čip s vlastní videopamětí. Poslední dobou se začínají především u širokoúhlých multimediálních notebooků prosazovat lesklé displeje s tzv. glare povrchovou úpravou. Jako první s nimi přišla firma Sony, která nazývá tuto technologii X-Black – to proto, že tyto leštěné displeje mají mnohem věrnější podání barev, především černé. Postupem času si glare displeje nalezly cestu téměř ke všem výrobcům a každý z nich si tuto “technologii” nějak pojmenoval. Například Acer má CrystalBrite, Asus zase Color Shine, Toshiba TruBrite atd. Princip je ale vždy stejný.

Třpytivé barvy
Běžné displeje mají zdrsněný povrch z důvodu rozptylování dopadajícího slunečního světla. Vyhýbají se tak nepříjemným odrazům, které velmi trápí především klasické baňkové monitory a televize. Jedná se však o dvousečnou zbraň – povrch rozptyluje i světlo vycházející z displeje a tudíž je jeho obraz poněkud mdlý, barvy nejsou tak syté, jak by být mohly, a na displej se také nedá dívat téměř odnikud jinud, než z pozice přímo před ním. Glare displeje obětovaly rozptylování odlesků na oltář podstatně lepšího obrazu, který netrpí výše zmíněnými neduhy. Jejich povrch je proto extrémně leštěný. I v tomto případě je nejlepší, aby si každý na vlastní oči vyzkoušel, co mu více vyhovuje. Osobně velmi preferuji displeje typu glare. Pokud si postavíte vedle sebe dvojici notebooků s glare a normálním displejem a pustíte na nich stejný obraz, rozdíl je “do očí bijící”. Odlesky, které jsou patrné především při vypnutém notebooku, po jeho startu téměř zmizí, a na ty minimální, které zůstanou, si člověk velmi rychle zvykne.

Moderní mechanika
Kombo neboli kombinované DVD/CDRW mechaniky jsou dnes již u notebooků standardem, pomalu je nahrazují DVDRW mechaniky podporující duální formáty DVDRW(+/-). Záleží jen na vámi zvolené konfiguraci. Klasická disketová 1,44 MB floppy mechanika ztrácí v počítačovém světě svůj význam, tak proč za ni zbytečně platit a zvyšovat hmotnost. Daleko lepší řešení je na jejím místě mít třeba čtečku paměťových karet. Pro přímý přenos dat můžete využít i jiné cesty. Dnes již má každý notebook USB porty, tak proč nevyužít nové technologie jako USB Flash disky. Jejich kapacita je mnohonásobně vyšší a cena za 256 MB médium se pohybuje pod 500 Kč s DPH.

V dosahu modrého zubu
Při využívání mobilní výpočetní techniky je kladen velký důraz na svobodu pohybu. O tuto svobodu můžete snadno přijít při komunikaci s ostatními počítači nebo periferiemi v síti nebo po internetu. V současné době jsou však už velmi rozšířené bezdrátové technologie, které nám poskytují volnost při komunikaci s okolím. Bluetooth (v překladu „modrý zub“) je technologie, na jejímž zrodu se podílela především firma Ericsson. Vývoj probíhá už od roku 1998 a standardizace byla provedena v roce 2003. Zařízení, která jsou vybavena bluetoothem, komunikují prostřednictvím radiových vln na frekvenci 2,4GHz. Bluetooth se využívá především pro komunikaci na kratší vzdálenost. Nejsou to však už desítky centimetrů, ale metry, co může dělit vysílač od přijímače.

Nemalý dosah
Maximální dosah bluetoothu je podle výkonové kategorie od 10 metrů (většina zařízení) až do stovek metrů. Důraz byl kladen spíše na nízkou spotřebu a snadnou konfigurovatelnost, než na rychlost a dosah. Velikou výhodou je, že vysílač a přijímač nemusí být vzájemně v dohledu. Při cestování tedy nabízí bluetooth značný komfort. Můžete být například připojeni z notebooku k mobilnímu telefonu, který máte v tašce. Maximální přenosová rychlost bluetoothu je 1Mbps, efektivní přenosová rychlost je 723,2kbps. Prostřednictvím bluetooth je možné propojit i několik zařízení najednou. Pracují vždy v režimu master-slave. Jedno zařízení bluetooth je jako řídící a dělí se o pásmo se zařízeními, které jsou k němu připojeny jako slave. Všechna zařízení pak mohou společně komunikovat pouze přes hlavní zařízení, které je v postavení master. Nejedná se o nijak výkonnou síť, zato o velmi jednoduché, energeticky nenáročné a spolehlivé řešení. Hvězdný prach Wi-Fi
V poslední době se o Wi-Fi mluví skoro všude. Opět se jedná o bezdrátovou technologii, která se od bluetoothu liší především způsobem uplatnění. Zatímco bluetooth našel využití při vzájemném propojování mobilních zařízení, Wi-Fi si klade za cíl zprostředkovat spojení mezi počítači v síti. Jednotlivá zařízení se prostřednictvím Wi-Fi propojují několika různými způsoby. Nejjednodušší je přímé propojení několika počítačů, takzvaný adhoc. Každé zařízení komunikuje přímo se všemi ostatními a nikdo nezastává úlohu masteru, tak jak je to u bluetooth. Takováto topologie je výhodná při propojení dvou až čtyř zařízení, pro větší počet zařízení v síti je lepší využít přístupového bodu, takzvaného access pointu (AP). Wi-Fi zařízení nekomunikují potom přímo spolu, ale komunikaci zprostředkovává přístupový bod a s ním pak mohou komunikovat všechna zařízení, která jsou v dosahu jeho signálu. Přístupový bod tak může zprostředkovávat také připojení k síti LAN nebo k internetu. S notebookem vybaveným Wi-Fi stačí být tedy pouze v dosahu signálu a můžete mít přístup například k podnikové síti nebo k internetu. Wi-Fi je určené především jako náhrada lokálních sítí. Je ho však možné využít i k připojení k internetu. Připojení zdarma nabízí některé instituce nebo firmy. Svou Wi-Fi síť si můžete zřídit i doma a mít například PC připojeno na internet a toto připojení sdílet přes Wi-Fi rozhraní ještě s notebookem. Rychlé připojení k internetu přes Wi- Fi je nabízeno i například mobilními operátory i komerčně. Pro mnoho uživatelů je to vhodná alternativa k ADSL.

Vymotat se z drátů
K připojení do sítě Wi-Fi potřebujete Wi-Fi kartu. Mnoho nových notebooků ji dostane do vínku už při výrobě. Pokud nejste majiteli notebooku s podporou Wi-Fi, můžete si notebook touto technologií snadno dovybavit. K dispozici je Wi-Fi jako PCMCIA karta, USB nebo miniPCI. Na druhou stranu s sebou existence bezdrátové sítě nese několik nevýhod. Relativně nízká přenosová rychlost není zásadní problém, je ovšem je nutné s ní počítat. Mnohem závažnější je bezpečnostní riziko. Při neodborném nastavení může jít o dveře do firmy, doširoka otevřené útočníkům z ulice. V tomto případě doslova, protože přesah signálu za zdi kanceláří dovoluje útok například z auta zaparkovaného u budovy. Zabezpečení, dané základním nastavením od výrobce není dostatečná ochrana bezdrátové sítě. Podle odhadů je více než 60 % firemních bezdrátových sítí v současnosti otevřeno anonymnímu přístupu. Jejich správci buďto nevědí, jak systém zabezpečit, nebo spoléhají na to, že nikdo nebude chtít jejich síť využít. Ponechávají tedy v zařízení tovární nastavení či hesla a nevyužívají šifrování.

Ochrana před lapky
Chcete si pořídit notebook, ale máte strach ze zlodějů, kteří se ho mohou zmocnit a odnést ho i s cennými daty? Ano, notebook je pro krádež atraktivnější než běžný stolní počítač a při cestování se ocitá v rizikovějších situacích. Nebezpečí je ale možné omezit několika způsoby. Pokud pracujete na veřejně přístupném místě, zabezpečte si notebook bezpečnostním lankem se zámkem typu Kensington. Jde o poměrně málo odolnou ochranu podobající se zámkům na kola, která ale dokáže zabránit bleskovému ukradení počítače. Smyčka stojí kolem 1500 korun a otvor pro její ukotvení má nejen každý notebook, ale běžně ji mají například i externí disky.

Zálohujte si data
Většina nových notebooků má rozhraní IEEE 1394 (Firewire) nebo USB 2.0 – k nim je možné připojit externí disky, na které lze snadno a rychle zálohovat. Pokud chcete nejdůležitější dokumenty zálohovat i na cestách, můžete použít USB “klíče”, pro větší objemy dat je možné použít miniaturní PCMCIA disky, například – 5 GB PCMCIA Toshiba o rozměrech tlustší kreditní karty stojí 8500 korun s DPH. USB “klíče” i PCMCIA disky nevyžadují žádné zvláštní napájení, lze je do notebooků zasunovat i vysunovat za chodu a nosit bez potíží v kapse. Používejte opatření pro ochranu dat
Windows XP i NT nabízí možnost šifrování zvolených adresářů, kterou by měl použít pro citlivá data každý. V případě cennějších dat je možné obstarat si notebook, který ke svému chodu vyžaduje identifikaci otiskem prstu či zasunutím bezpečnostní karty. Notebook to sice nezachrání, ale data si ani po loupeži nikdo nepřečte.

Notebook a spotřeba
Pokud si váháte, zda si na dlouhodobé práce pořídit PC či notebook, měli by jste se také dívat na spotřebu. Notebook zapojený v síti spotřebuje přibližně 20–40 W, při extrémní zátěži až 60W. Stolní počítač se zapnutým LCD monitorem (nikoli dalšími doplňky) spotřebuje 120 W v klidu, při větší zátěži mnohem více. Pokud máte menší firmu, kde takové počítače běží většinou 24hodin denně a práce na nich by se dala pohodlně dělat na notebooku, opět nepřipadá stolní PC v úvahu. 

Text: Zdeněk Lodyha
Foto: Lenovo, archiv autora 

Napsat komentář