Správně větrané střechy

Šetřit na konstrukci střechy se nevyplatí. Až čtvrtina tepla se ztratí v neodizolovaném podkroví,  nemluvě o zbytečně vynaložených penězích na vytápění. Správné typové navržení  a dimenze jednotlivých komponentů střešní skladby je základním předpokladem fungující  střechy a je běžné, že se pravidla pro výběr vrstev liší dle použité krytiny nebo dalších parametrů  budovy.   

Díky svým charakteristickým vlastnostem umožňuje větraná  střecha dosažení značných úspor energetických spotřeb. V případě  vysokých teplot zajištuje využitelnost půdních prostor,  které se stanou příjemným místem k bydlení. V případě velmi  nízkých teplot větraná mezera slouží jako další izolační meziprostor.  V případě sněhu se větraná střecha postará o odstranění  nebezpečných ledových zábran na okrajích střechy.  

Nebezpečné páry  
Ve všech prostorách budovy, kde probíhá vytápění, pohyb  osob nebo další provoz, se tvoří vodní páry. Jejich tvorba je  ještě silnější, pokud máte v budově mokré výrobní procesy,   tedy bazény, koupelny, ale mnohdy stačí jen kuchyně. Využití  budovy je tak základní vstupní informací pro návrh dimenzí  střešní skladby. Vodní páry obsažené v teplém vzduchu stoupají  vzhůru do podkroví budovy, kde prostupují do střešního  pláště. Zde pak hrozí, že se vysráží do kapalné formy. Takto  vzniklý kondenzát odpovídá ve svém množství rozdílu teplot  a tlaků, které se střetávají v daném prostoru. Často se proto  tvoří v zimních obdobích, ráno nebo večer, kdy jsou pro to ty  nejlepší podmínky. Naštěstí je kondenzace zpravidla časově  omezená a netrvá příliš dlouho. Při správné skladbě je tak  dostatek času, abychom kondenzát ze střechy odvedli nebo  odvětrali.   

Poručíme teplu  
Teplotní výměna je z hlediska fungování střechy také hodně  důležitá. Při špatném zaizolování střechy může dojít nejen  k nežádoucímu prostupu tepla krytinou, ale také k prostupu  chladu do místností v podkroví. Zatímco druhý případ bude  zajímat majitele budovy a bude ovlivňovat náklady na vytápění,  v prvním případě je ohroženo samotné fungování střechy  a nastává zvýšené riziko tvorby kondenzátu. Zásadou je  proto maximálně omezit přístup tepla do prostoru pod krytinou.  V opačném případě hrozí nebezpečí ohřátí spodní strany  krytiny a roztátí vrstvy ležícího sněhu. Vzniklá voda pak stéká  po sklonu střechy a namrzá na okapové hraně budovy, kde  již střecha není zespoda zahříváná. Proti takovému jevu lze  bojovat správnou pokládkou vhodné tepelné izolace. Rovněž  odvětrání prostoru nad izolací je velmi důležité.  

Vlezlý déšť i sníh  
Všeobecně známým rizikem je takzvaná vnější voda. Tím je  míněna například srážková voda zatékající netěsnostmi v krytině  nebo nafoukaný prachový sníh, který ve skladbě odtává  a smáčí jednotlivé části střechy, popřípadě zatéká do místností.  V tomto ohledu nás zajímá především kvalita provedení  střešní krytiny a detailů zajišťujících cirkulaci vzduchu. Zde je  riziko zafouknutí vody a sněhu značné. Střechu je třeba odvětrat  dostatečně, ale zároveň bezpečně. Omezený průnik vnější  vody pod krytinu není vyloučen a je s ním počítáno při použití  různých druhů (zejména difuzních) fólií. Pokud použití fólie  podceníme, ocitne se nám voda většinou v tepelné izolaci, což  je stav velmi krizový.   

text: Jan Zámečník 
foto: Bramac, Lindab   

 

Napsat komentář