Příjezdové cesty

Zámek pro každého  
Mezi nejrozšířenější úpravy příjezdových  cest, chodníků, teras a dalších  míst vyžadujících zpevněný povrch  patří dnes již velmi dobře známá  zámková dlažba. Slovo zámek vyjadřuje  způsob spojování jednotlivých  dílů betonové dlažby, které do sebe  přesně zapadají a tvoří tak celistvou  a stabilní plochu. Různorodost tvarů  a barev zaručuje dostatečnou volnost  při tvorbě a možnost sladění vzhledu  dlažby s řešením domu, garáže, plotu   či celkovým pojetím zahrady. Dávejme  však dobrý pozor na výběr tvaru  a barvy! Zahrada není pěší zóna ani  jiné veřejné prostranství, aby musela  být nutně upravena po jejich vzoru.  Unylá šedá barva rádoby vylepšená fialovou  a nenápadité vzory možná jsou  sice vhodné pro městský chodník, pro  zahradu známe však celou řadu jiných,  lepších řešení.  

Šedá v nouzi  
Bohužel právě šedá zámková dlažba je  jedním z nejlevnějších dlažebních materiálů  a tento argument často vítězí. Že  vítězí na úkor estetičnosti a optické  pohody, je nasnadě. Betonová dlažba  se však vyznačuje celou řadou dalších,  pozitivních vlastností. Mezi její přednosti  patří například pevnost, mrazuvzdornost,  snadná rozebíratelnost,  odolnost proti působení vody a chemických  rozmrazovacích látek. Neznamená  to však, že proto musíme volit  zámkovou dlažbu! Jen o krok dál se lze  setkat s dlažbou skládanou. Jde většinou  o kostky různých velikostí a různé  délky stran skládané těsně vedle sebe  a ukládané na stejném technologickém  principu jako zámková dlažba. Díky  variabilitě jednotlivých prvků takové  dlažby a jejich nejrůznějšímu barevnému  provedení však můžeme vytvořit  plochu sice pevnou, odolnou a stabilní,  ovšem zároveň také esteticky přijatelnou,  pohlednou a rozmanitou.  

Zapojme fantazii  
Každý ze vzpomínaných materiálů má  své přednosti a specifika použití, ale  na druhé straně lze najít také některé  méně příznivé vlastnosti. Například  přírodní kámen upravený do formy  desek je dražší a těžký, dřevo v zemi  nevydrží věčně a za mokra klouže,  sypké materiály se časem vytrácejí  a prorůstá jimi vegetace, betonová  dlažba někdy vypadá příliš uměle.  Vaše volba by proto měla vycházet  zejména ze snahy vytvořit atraktivní  a vzhledu domu, zahrady a okolí  odpovídající zpevněné plochy, které  nenaruší, ale naopak podtrhnou charakter  kompozice. Pokud jsme již jednou  zvolili konkrétní materiál, měli bychom  v dalších případech jeho použití  opakovat. Například tvoří-li příjezdovou  cestu do garáže pásy ze žulových  kostek, měl by se tentýž materiál objevit  také na terase, chodníku nebo pod    pergolou. Nejhůř totiž působí kombinace  několika často nesourodých  materiálů ve větších plochách.  

Stačí vodováha a provaz  
Rozhodneme-li se položit dlažbu  vlastními silami, musíme si uvědomit  několik základních zásad, které je  třeba při této činnosti dodržet. Především  je to definování budoucí funkce  dané zpevněné plochy. Je rozdíl mezi  málo používanou cestičkou v zahradě  a příjezdovou cestou ke garáži, která  musí unést případně i nákladní auto.  Předpokladem správné funkčnosti  zadlážděné plochy je dokonale zhutněný  podklad, který svým složením  a zpracováním musí odpovídat předpokládanému  zatížení a geologickým  poměrům v dané lokalitě. Podkladní  vrstvy musejí být vodopropustné, aby  byl zajištěn odtok povrchové vody  přímo do podloží. Není-li propustnost  dostatečná, je třeba vhodným způsobem  zajistit odvodnění. Použijte drenáže  nebo kanálky, abyste zabránili  hromadění vody či chemických rozmrazovacích  látek v loži dlážděného  krytu. Pro velké plochy a příjezdové  cesty je lépe využít služeb odborné  firmy, která má pro takovou činnost  potřebné zařízení a na odvedenou  práci poskytne záruku. Sami se poté  můžeme pustit do menších cestiček,  chodníčků či teras. Mezi naše základní  pomůcky bude patřit provaz k vytyčení  prostoru pro dlažbu a vodováha pro  vytvoření rovného povrchu. Kvalitní  úprava podkladu rozhodne o budouc   nosti dlažby a nutnosti dodatečných  úprav a oprav.  

Dlaždičem za pár minut  
Naše budování dlažby začneme vykopáním  zeminy do určité hloubky  a odstranění kořenů okolních dřevin,  které by v budoucnu mohly dlažbu narušit.  Dno výkopové jámy urovnáme  a pečlivě vyspárujeme, což umožní bezpečné  odvedení vody z profilu podkladových  vrstev. Kamenná dlažba  nesmí být za vlhka kluzká a musí odolávat  mrazu, aby se nedrobila. Stejně  důležité je odvedení vody do vsakovacích jímek nebo průběžných drenážních  svodů. Především na nově vytvořeném  terénu (navážka) zeminu na dně  výkopu zhutníme.   Připravujeme lože  
Použijeme-li obrubníky, pokládáme je  do výkopu jako první, a to 1 -2 cm pod  úroveň vyrovnaného dna. Do výkopové  jámy navezeme 6 -10 cm podkladové  vrstvy ostrohranného štěrku.  Opět celou plochu upěchujeme, případně  uválcujeme. Nakonec položíme  vyrovnávací vrstvu jemně prosátého  písku, jehož tloušťka je závislá na růz   ných výškách kamenných desek či kostek.  Musí být tak hluboká, abychom do  ní mohli zapustit i ty největší dlažební  prvky a neporušili přitom spodní vrstvy.  Kámen musí v písku pevně sedět. Nakonec  celou plochu opět zkontrolujeme,  případné nerovnosti opravíme. Nakonec  dlažbu několikrát pokropíme, případně  utužíme válcem. Spáry o velikosti  větší než 5 mm spárujeme pískem.   Rostliny ve spárách  
Chceme-li spáry mezi dlažbou osázet  trávou nebo jinými vhodnými rostlinami,  ponecháme spáry širší a vyplníme  je směsí písku, zeminy a rašeliny.  Dlažbu nezhutňujeme a osejeme.  Vhodná je například kostřava ovčí  (Festuca ovina), trávnička přímořská  (Armeria maritima), plaménka šídrolistá  (Phlox subulata) nebo mateřídouška  (Thymus serpyllum). Dlažbu  z cihel, betonových nebo keramických  dlaždic pokládáme stejným způsobem.  Cihly musíme používat plné, ostře  pálené s vyšším stupněm mrazuvzdornosti.  Jako obrubník poslouží cihla kladená  na hranu.  

Když je zátěž veliká  
Příjezdová cesta, parkoviště, hospodářský  dvorek, to jsou plochy, kde si  nevystačíme pouze s dlažbou pokládanou  na sucho do pískového lože. Povrchy  značně namáhané nebo vystavené  vlivu tekoucí povrchové vody je třeba  pokládat do maltového lože z cementové  nebo nastavované malty. Úpravy  podkladových vrstev jsou totožné jako   u dlažeb pokládaných do písku, zvýšíme  však tloušťku nosné štěrkové  vrstvy. Přechod mezi následující vrstvou  malty může ještě tvořit vyrovnávací  vrstva štěrkopísku. Před pokládáním  dlažební materiál navlhčíme.  Pod uloženými kameny musí být maltou  vyplněny všechny dutiny a spáry.  V rozmezí 3 -4 m pamatujeme na vynechání  dilatační spáry vyplněné pískem.  Kameny spárujeme cementovým mlékem  s přidáním hydraulického vápna,  nebo spáry zasypeme suchou maltou.  Vhodné je, aby ve spárách vznikl  malý žlábek -dlažba tím získá na plastičnosti  a rychleji vysychá. V místech  se značnou zátěží ukládáme dlažbu na  betonový základ. Vhodné je to především  na suchých a pevných půdách, kde  není vysoká hladina spodní vody. Betonujeme  na štěrkový základ, jehož síla  závisí na namáhání, případně propustnosti  půdy. Tloušťka betonové vrstvy  by měla být asi 10 cm, větší plochu než  čtyři čtvereční metry rozdělíme dřevěnými  dělicími laťkami. U obou vrstev  nezapomeneme na spádování. Když  beton zatvrdne, pokládáme dlažbu na  cementovou maltu.  

Na údržbu stačí koště  
Dlažby jsou většinou nenáročné na  údržbu a často postačí jen běžné zametání.  V případě většího znečištění lze  k odstranění nečisto použít dostatečně  silný proud vody, je však třeba dbát na  to, aby nebyl vyplaven spárovací materiál,  případně je nutné jej doplnit. Je  však třeba si uvědomit, že položená  dlažba je většinou konečným řešením  a každé znečištění plochy například  olejem, barvami, betonem, maltou  nebo i zeminou se velice těžko odstraňuje.  V takových případech je možným  řešením pouze výměna jednotlivých  znehodnocených prvků dlažby. Tedy  ovšem pokud to daný systém umožňuje.  Dlážděný chodník, cesta či terasa není  jen “sezónní záležitost”. Kvalitní provedení,  použitý materiál i následná údržba  rozhodují o životnosti a funkčním i estetickém  užitku dlažby. Předem bychom si  měli uvědomit, kdo, co a jak bude konkrétní  plochu užívat a tomu přizpůsobit  vlastní provedení. I když promyslíme  různá řešení, vždy existuje minimálně  jedno další. Vždyť cesta nemusí být pouhou  nejkratší spojnicí dvou míst.   
text: Martin Kubát 
foto: Semmel ROCK      
 

 

Napsat komentář