Decking nové trendy: venkovní podlahy v novém

Trendem letošního léta se bezpochyby stávají venkovní podlahy. Ty tvoří speciální exteriérové  podlahové rošty, které se vyrábí z odolných dřevin. Jsou určeny na terasy, balkóny, plochy obytných  zahrad a na okolí venkovních i vnitřních bazénů – tedy na místa, kde jsou kladeny vysoké  nároky na pevnost a odolnost proti hnilobě a parazitům.   
Venkovní podlahy mají své využití především na balkonech,  terasách, okolo bazénů, v prostorách pergol, ale také jako  dekorativní prvky na zahradách v podobě můstků, odpočívadel  či schodů. Jejich oblíbenost je daná tím, že pro lidské  oko je příjemnější pohled na teplé přírodní materiály než na  plochy chladného betonu. Jelikož se jedná o venkovní pro- story a dřevo je zde vystavováno klimatickým podmínkám,  je zřejmé, že je kladen velký důraz na odolnost dřeva a jeho  trvanlivost ve zmiňovaném prostředí. Samozřejmě jsou i další  požadavky a to neméně podstatné, jako například údržba,  design nebo odolnost proti dřevokazným houbám či hmyzu.  Shrneme-li si uvedené atributy, dostáváme se ke skutečnosti,  že ne každá dřevina je vhodná pro venkovní použití. Z čeho  tedy udělat venkovní terasu?   

Čím tvrdší, tím lepší  
Do venkovního prostředí by mělo být použito jednoznačně  takové dřevo, které má vysokou hustotu, to znamená 700 až  1150 kg na metr krychlový. Pro představu hustota dubu se  pohybuje mezi 620 až 670 kg na metr krychlový. Tyto vlastnosti  přírodního materiálu zaručují, že dřevo není nasákavé,  dlouhodobě odolává povětrnostním vlivům, dešti, sněhu, silnému  slunečnímu záření i mrazu. Z toho vyplývá, že nejlepší  materiál k tomuto účelu jsou tropické dřeviny. Ty také mají   větší tvarová stálost. V porovnání s evropskými dřevinami  mění méně objem, jsou daleko méně náchylné v závislosti na  změnách vzdušné vlhkosti k bobtnání nebo sesychání. Drobnou  “nevýhodou” může být nižší barevná stálost tmavých tropických  dřevin. Vlivem oxidace a UV záření postupně mění  barvu směrem k takzvané. holubičí šedi. Paradoxně tento  odstín bývá často architekty žádán a obtížně u jiných dřevin  se dosahuje.  

V teakové kůži  
Odolnost teakového dřeva proti vodě, slunci i mrazu je spolehlivě  prověřena staletími jeho využívání v loďařství. Teakové  dřevo má přirozený zlatavý nádech v barevných odstínech  od světle do tmavě hnědé a nádherný povrch. To platí  pro všechny tvrdé druhy dřeva jako např. eukalypt nebo  mahagon. Na zahradě je dřevo vystaveno povětrnostním vlivům  a střídajícím se teplotám, které způsobují, že se na povrchu  dřeva v průběhu let vytváří stříbrošedá patina a původní  barva přestane být zřetelná. Specifické vlastnosti teakového  dřeva jsou dány podílem kaučuku a teakového oleje. Dá se  tedy říci, že je husté a mastné, což zaručuje mimořádnou  odolnost proti přírodním vlivům a změnám počasí.  Pro teak je také díky jeho oleji charakteristická vůně,  která se podobá vůni staré kůže.

Levnější Bangkirai  
Venkovní palubky, decking z dřeviny Bangkirai, jsou jednou  z nejodolnějších a nejkrásnějších exteriérových masivních  podlahovin. Dřevina se díky svým vlastnostem, jako vysoká  tvrdost a odolnost používá pro velmi silně zatěžované stavební  konstrukce, mosty, sloupy, železniční pražce či přímořské  konstrukce doků. Kmeny stromů Bangkirai dorůstají  běžně výšky kolem 50 m, jejich průměr přesahuje 120 cm.  Bangkirai je velmi tvrdá dřevina, přibližně tři krát tvrdší než  dub a jeho hustota se pohybuje 1000 až 1100 kg na metr  krychlový. To dělá z dřeviny Bangkirai reprezentativní exteriérovou  podlahovinou, v praxi je vhodnou variantou k dražšímu  teaku. Běžným jevem je běl na hranách, povrchová plíseň  a malé otvory po hmyzu. Při použití dřeviny Bangkirai je  nutné dbát na správné použití spojovacích materiálů. Smí být  použity pouze kovové spojovací prostředky z ušlechtilé oceli,  jiný kov by mohl oxidací donutit dřevinu, aby ztmavla. Dřevěné  terasy z bangkirai jsou na druhou stranu v podstatě bezúdržbové,  napuštění olejem se provádí pouze za účelem  zachování barvy. Na povrchu jednotlivých prken jsou vyfrézovány  drážky. Toto drážkování usnadňuje odtok vody z terasy  a zároveň funguje jako protiskluzová úprava.  

Ipé i maparajuba  
Další vhodným dřevem pro venkovní terasy je Massaranduba  známá také pod názvy: balata rouge, acana, maparajuba.  Pochází z jižní a střední Ameriky a v součastné době, vytlačuje  z trhu pro své vlastnosti doposud hojně užívanou dřevinu  „bangkirai“. Jádrové dřevo je masově červené a postupně  tmavne. Opracování tohoto dřeva, pro svou hustotu 9001000  kg/m3 a pevnost v tlaku cca 92 N/mm2, je značně  ztížené. Dřevo vyměšuje latex. Dřevní prach při zpracování  dráždí sliznice. Můžeme si vybrat i dřevinu Ipé. Její méně  známé názvy jsou: guayacan, ebéne verte, lapacho. Pochází  také z jižní a střední Ameriky. Barva toho dřeva je světle až  tmavě hnědá, olivově hnědá. Opracování je rovněž obtížné.  Dřevo je velmi tvrdé ( jeho hustota dosahuje 960 až 1100 kg  na metr krychlový), pevné, trvanlivé a proto je velmi vhodné  pro silně zatěžované konstrukce. Také jeho prach vznikající při  zpracování je biologicky účinný.  

text: Zdeněk Lodyha   foto: autor      

Napsat komentář