Cesta k Vašemu domovu

Zpevněné plochy, příjezdové  cesty, chodníky, cestičky,  terasy a další místa na  zahradě, po kterých se často  pohybujeme, vyžadují přiměřenou  úpravu. Karel Kryl  zpívá, že cesta je prach, štěrk  a udusaná hlína. To ovšem  není moc praktické. Za sucha  se víří nepříjemný prach  a v dešti se taková cesta mění  v blátivou stezku, jejíž zdolávání  přináší komické i nebezpečné  zážitky.   

Musíme na to jít jinak a při výběru  vycházíme z materiálů a charakteru  již existující stavby či staveb, případně  jejich oplocení. Je-li například podezdívka  domu z kamene či detail z cihly,  je vhodné použít tentýž materiál jako  hlavní na výstavbu technických prvků.  Nezanedbatelným kritériem při výběru  je i cena, případně dostupnost určitého  materiálu na trhu. Můžeme použít  kámen, keramické materiály, dřevěné  špalíky či betonové prefabrikáty.  Dlážděné povrchy jsou velice trvanlivé  a pěkné, ale také nákladné a pracné.  Pro realizaci jednoduché cestičky lze  s úspěchem použít písek či štěrk – stačí  pouze zpevnit okraje a prostor mezi  nimi vysypat tímto materiálem.  

Slovo má estetika  
Bez zpevněných ploch to v žádné  zahrádce nebude fungovat. Jejich rozmístění  v prostoru je věcí návrhu, ale  všeobecně bychom měli zpevněné plochy  minimalizovat a cesty vést kolem  zajímavých objektů jakou jsou květinové  záhony, skalky nebo jezírka. Rozmístění dlážděných ploch v zahradě  by mělo vycházet z architektury staveb,  vhodně doplňovat ostatní technické  prvky a sledovat přirozený pohyb  návštěvníků zahrady. Všechny zpevněné  plochy mají stejné poslání, a to  umožnit bezpečný a pohodlný pohyb  a pobyt v zahradě. Celkový vzhled  zpevněných ploch závisí na použitých  materiálech. Dlažby ukládané bez  betonu jsou vhodné především na plochy  méně zatěžované, například pro  pěší provoz, což je většina chodníků  a ploch v zahradě. Výhodou je také  jejich jednoduché odstranění či přemístění  na jiné místo na rozdíl od dlažby  do betonu.  

Kamenná klasika  
Tradičním materiálem nejen pro zpevněné  plochy, ale také pro zídky v zahradách  historických i moderních, vesnických  i městských, je kámen. Můžeme  použít žulu, rulu, vápenec, případně  pískovec. Nejvhodnější je vybrat si  ten druh, který se vyskytuje v okolí  přirozeně. Pak zahrada působí příjemně  a hezky nejen uvnitř, ale i navenek  a harmonicky splývá s okolní přírodou.  V menší a formální zahrádce  si můžeme vybrat z různých druhů  kamenných kostek. Na našem trhu  jsou běžně k dostání tři rozměrové  třídy: mozaika (4/6 cm), dlažby malá  (9/11 cm) a dlažba velká (15/17 cm).    Jestliže chceme ušetřit, vhodné je  použít méně opracované kostky, jejichž  hrany nejsou přesné. Jejich cena je sice  nižší, ale ukládání pracnější.  

Věřme deskám  
Velmi působivou a pohodlnou dlažbu  vytvoříme z kamenných desek. Síla  kamenných desek by měla být od pěti  do sedmi centimetrů podle velikosti  dlaždic. Mohou mít hladký nebo hrubý  neupravený povrch. Výběr opět závisí  na celkové kompozici a dojmu, který  má vytvářet. Pravidelné tvary dlaždic  působí formálně a přísně a jsou proto  vhodné především do pravidelných,  geometricky řešených zahrad. Do volněji,  přirozeně založené zahrady nejčastěji  používáme takzvanou anglickou  dlažbu z vícebokých neopracovaných  kamenů s přibližně rovnou lícovou  stranou. Působí v zahradě přirozeným  a nenuceným dojmem. Při práci  musíme dbát na to, aby kameny při  dokončení cesty byly v úrovni terénu  položeny vodorovně. Okraje této zpevněné  plochy mohou nepravidelně vybíhat  do trávníku nebo květinového  záhonu.  

Dřevo je přirozené  
Na vydláždění některých ploch  v zahradě můžeme použít dřevěné špalíky  nařezané z vyschlých kmenů. Jejich  tloušťka by se měla pohybovat od 10  do 15 cm s průměrem alespoň 20 cm.  Tato dlažba má všechny přednosti, ale  i nedostatky dřeva. Je teplá, nehlučná,  rychle vysychá, hodí se do prostoru  určeného pro pobyt dětí. Nejvhodnější  jsou duby, akáty, buky, modříny nebo  borovice. Dřevo je nutné impregnovat  například namáčením v horké fermeži,  roztoku skalice, horkého dehtu  a podobně. Dbáme přitom na to, abychom  neznečistili vrchní stranu špalíků.  

text: Martin Kubát 
foto: Semmel ROCK      

 

Napsat komentář