Architekt solárních domů – heliotropů

Domy, které se nápadně podobají bachraté ohňostrojové raketě. Je to šestnáctihranná budova, která se otáčí na „kuří nožce“ a sleduje pohyb slunečního kotouče. Tento impozantní dům „Heliotrop“ (řecky znamená „obrácen k slunci“) svého stvořitele architekta Rolfa Dische v roce 1994 dokonale proslavil.

Tyto futuristicky působící stavby na jižním okraji jihoněmeckého Freiburgu jsou celé doslova obaleny fotovoltaickými články. Nástavba nad střešní terasou má podobu velké plachty o padesáti čtyřech metrech čtverečních a je pohyblivá kolem dvou os. Solární články zásobují elektřinou obytnou jednotku a kanceláře, celkem tedy 256 metrů čtverečních a ještě mohou dodávat do veřejné sítě trojnásobek energie, který stavba sama spotřebuje.

Architekt této pozoruhodné konstrukce, čtyřiapadesátiletý Rolf Disch, před lety patřil k radikálním odpůrcům jaderné elektrárny ve Wyhlu, později se věnoval stavbě solarmobilů a v roce 1987 získal s jedním ze svých strojů titul mistra světa. Nakonec se rozhodl pro solární architekturu. Prototyp Heliotropu obývá se svou ženou. Investice 3,2 milionu marek se mu vyplatila. Prodal již dva podstatně levnější nástupce svého ekodomu, jeden jako kancelářskou budovu.

Kdo je stvořitel Rolf Disch
Vyučen jako truhlář a zedník. Poté studoval na stavebně technické škole ve Freiburgu (Bautechnikschule) a na odborné škole pozemních staveb v Kostnici (Fachhochschule). Od roku 1969 vlastní architektonickou kancelář propagující ekologické solární stavby, zabývá se vývojem a realizacemi solárních a ekologických staveb, tzv. „plusenergetických domů“ (Plusenergiehaus). V letech 1998 – 1999 byl hostujícím profesorem na státní vysoké škole v Karlsruhe (Hochschule für Gestaltung). V posledních letech obdržel několik ocenění, například Evropskou solární cenu (Europäischer Solarpreis) za dosavadní činnost na poli ekologických staveb.

Hrstka osvícených
Solární sídliště tvoří decentní protipól přísně střiženému studentskému sídlišti Vaubau i jednotlivým, v okolí rozesetým domkům a přispívá v každé řadě ke zvýšení atraktivity této lokality. Architekt pružně reagoval na poptávku po menších dostupnějších domech a nabídl tak kompletní projekt, jehož developing, plánování, financování a nakonec i realizace je od začátku až do konce v rukou jeho kanceláře. I přes některé posměšné hlasy je Rolf Disch svými tradičně netradičními domy v současné době nejznámějším „solárním“ architektem v Německu. Celkem zde v Schlierbergu najde domov 250 lidí a dále tu budou i obchody a kanceláře. První obyvatelé tu bydlí již od května 2000. V tuto chvíli stojí osm modulových domovních komplexů: každý z nich obsahuje zhruba šest řadových domů o velikosti 75- 275 m2.

Díky ekologii ušetříte v bance
Zájem o podobné bydlení mají i lidé z jiných německých měst, ale problémem je najít osvíceného investora, který by do toho zpočátku šel. „Podnikatelé z toho mají trochu strach,“ přiznává Disch. Zdejší klienti ale mají výhody např. u bank – vzhledem k tomu, že neutratí měsíčně nic za topení, dávají jim banky ochotně úvěr na 20 let s úrokem 3,5 %. Za prodej elektřiny vydělá dům svému majiteli částku poměrnou 1 € na m2 za měsíc. „A navíc se obyvatelé nemusí bát zvyšování cen energií,“ dodává Rolf Disch. Pro nejchladnější dny v roce je v domech stěnové topení, domy jsou napojeny na místní moderní teplárnu na dřevní štěpku (též pro přípravu TÚV). Obyvatelé sídliště vaří buď na propan-butanu, který je v Německu levný, nebo na elektřině (pak je ovšem energetická bilance domu zřejmě o dost horší). Domy fungují bez dotací, vše probíhá na běžném komerčním základě. „Je absolutně nezbytné, aby se tato sídliště osvědčila a aby se ukázalo, že vše funguje i bez subvencování,“ soudí arch. Disch. „Svět si musí zvyknout na to, že pasivně plusové domy jsou reálná alternativa.“

Netradičně tradiční dům
Přínos architekta nespočívá ani tak v novém koncepčním řešení společného bydlení. Zásadní novum však spočívá v aplikaci alternativních technologií, využívajících sluneční energii a snižujících tak zásadně provozní náklady domu. Dischův stavební typ vychází z „klasického“ domu. Veškeré obytné místnosti domu jsou situovány k jihu, zatímco technické zázemí, koupelny a užitné místnosti jsou umístěny ke straně severní. Propagovaný typ domu, tj. dřevěný dům se sedlovou střechou, navíc odpovídá bezpochyby oblíbenému lidovému německému domu, jak jej například známe již z Goethova zahradního domu z Výmaru. Typ tohoto jednoduchého domu se sedlovou střechou, pravidelnými okny a zahrádkou, byl později rozveden ad absurdum v dřevěném stuttgartském sídlišti Am Kochenhofz let 1927-1933, stavěném jako protipól současně stavěnému sídlišti Weiílenhof, jehož koncept vypracoval Mies van der Rohe. Masterplan sídliště Am Kochenhof vypracoval výrazný reprezentant tzv. Stuttgartské školy Paul Schmitthenner. Jeho domy byly celodřevěné a především dostupné „lidovým masám.“

Ve znamení techniky
Samozřejmě jsou domy Rolfa Dische naplněny novými technologiemi, otevírají se cele prosklenou stranou k slunci, avšak idejí, dispozičním uspořádáním místností, výběrem materiálu i technologií výstavby se přidržují tradičního, časem prověřeného a „lidmi přijatého“ schématu. Účelné je bezesporu vyřešení zásadního problému, jaký v každém městě tvoří hluk. Jako bariéru totiž situoval do čela domů vlajkovou, resp. sluneční kancelářskou budovu (Sonnenschiff), čímž vytvořil dostatečnou protihlukovou ochranu a zároveň tím i uzavřel komplex sídliště a dosáhl pocitu intimity. Oproti celkovému dojmu vyváženosti a harmonie, podtrženému mimo jiné i jižní fasádou z poměrně vzdušné vertikální a horizontální sítě zábradlí a okenních rámů, působí poněkud nepřirozeně snad jen přístavby pro kola a nářadí, jež jsou nabízeny jako vybavení každého domu. Kůlny však ubí rají místo z již tak malé zahrádky a svojí kompaktností působí poněkud disharmonicky. Samozřejmě zde hrála roli především otázka finanční. V nabídce Rolfa Dische jsou i podsklepené domy, jejich výstavba by však zatížila již tak vysokou cenu 2800 Euro/m2 obytné plochy.

Útěk do světla
Zájem o bydlení ve Schlierbergu je obrovský. Zpočátku prý byli lidé trochu nedůvěřiví, ale nyní se již přesvědčili, co vše slunce dokáže. „Ukázalo se, že to funguje a že tyto domy opravdu nepotřebují žádnou energii,“ říká hrdě Rolf Disch. Začali přitom skromně, s pěti domy v roce 2000. Dnes jsou už všechny domy na sídlišti prodané a jak říkají zástupci zdejší realitní kanceláře, mají daleko více zájemců než mohou nabídnout domů. Domy jsou vesměs orientovány na jih. Typické je pro ně pasivní využití sluneční energie, masivní zateplení (U = 0,12 W/ m2. K), kvalitní okna s trojskly ( minimálně 0,8 W/m2.K), aktivní větrání se zpětnou rekuperací tepla – tedy vše, co je běžné pro pasivní domy. Plusovou bilanci dodávají fotovoltaické panely, které kompletně pokrývají celou střechu a tvoří i přesah střechy nad balkónem. Jsou tedy i určitým architektonickým prvkem, navíc v létě brání přesah střechy přehřívání obytných prostor. „Domy vyrobí 5x více elektrické energie, než spotřebují jeho obyvatelé,“ potvrzuje Rolf Disch. „Problém je, že lidé stále ještě nechápou, jaké obrovské možnosti využití se skrývají v obnovitelných zdrojích energie,“ říká arch. Disch. „Místo jejich dalšího rozvoje se u nás mluví o další těžbě uhlí. Občas jdeme dozadu místo vpřed.“

Bojovníci s atomem
A jak tento rozmach využití sluneční energie ve Freiburgu vlastně začal? Kolem roku 1975 měla být u města postavena atomová elektrárna. Místní lidé ji nechtěli a nakonec dosáhli, že vláda stavbu zrušila. Museli se ale poohlédnout po jiných formách energie. Proto město zpracovalo novou energetickou koncepci, ve které hrály hlavní roli úspory energie. Myslelo se na využití kogenerace a obnovitelných zdrojů a rozvoj moderních technologií. Občany Freiburgu boj s atomem něco stál, platí dobrovolně více peněz za energii tím, že využívají takzvané zelené tarify. Z takto získaných peněz se financují programy na rozvoj obnovitelných zdrojů energie.

Síla fotovoltaické lobby?
Zdaleka ne všichni příznivci obnovitelných zdrojů ale jsou z prudkého rozvoje fotovoltaiky nadšeni, o průměrných Němcích ani nemluvě. Elektřina z fotovoltaiky se vykupuje za 4x vyšší cenu než ze zdrojů konvenčních, což samozřejmě zaplatí všichni spotřebitelé ve zvýšené ceně elektřiny. Dosud činí tyto náklady asi 1 Euro na rodinu za měsíc, ale s rozmachem fotovoltaiky se tato částka bude samozřejmě zvyšovat. Mnozí odborníci proto namítají, že by se stejných environmentálních přínosů dalo mnohem levněji a účinněji využít rozvojem fototermiky (ta totiž zdaleka nepožívá takových výhod jako fotovoltaika) či biomasy. Výhody pro fotovoltaiku jsou podle nich jen důkazem síly fotovoltaické lobby. Příznivci fotovoltaiky vzápětí zpravidla opáčí, že všechny typy OZE mají v systému své místo. Faktem nicméně zůstává, že OZE se staly velmi důležité z hlediska zaměstnanosti. Dnes dávají práci 130 000 lidí ( jen větrná energetika zaměstnává 60 000 lidí) a jsou tak větším „zaměstnavatelem“ než atomový a uhelný průmysl dohromady.

text: Martin Matoušek
foto: archiv autora 

 

Napsat komentář